tomas-a-sonja-bata

Sonja Ingrid Bata a Tomáš Baťa jr.

 

Sonja Ingrid Baťová, za svobodna Wettsteinová, vystudovala na švýcarském institutu technologie v Curychu architekturu, po válce v roce 1946 se provdala za Tomáše Baťu, s nímž měla tři dcery (Monica, Rosemarie, Christine)  a syna (Thomas George).

Je ředitelkou Bata Shoe Organization a členkou správních rad hned několika podniků a vzdělávacích nebo obecně prospěšných institucí, jako například Junior Achievement nebo Worldwide Fund. Ve funkci předsedkyně Národní rady designu v Kanadě (Canadian National Design Council) spolupracovala s kanadskou vládou a mezinárodními organizacemi na propagaci kvalitního designu výrobků, výstavby a urbanistického plánování.

Je čestnou kapitánkou Kanadského vojenského námořnictva a členkou rady Královské vojenské akademie. Za své zásluhy o kanadskou společnost obdržela mnoho čestných doktorátů a řádů, včetně nejvyššího řádu Kanady – „Order of Canada.“ Sonja Baťová je však hlavně i zakládající předsedkyní světoznámého Baťova muzea obuvi (The Bata Shoe Museum) v Torontu a spolupracuje i s Obuvnickým muzeem ve Zlíně.

Její příběh seznámení s Tomášem Baťou:

Tomáš Baťa senior přijel do švýcarského St. Moritz se svou manželkou Marii na krátkou dovolenou v roce 1929. Během jeho pobytu se mu podařilo sjednat si schůzku se švýcarským právníkem, specialistou na mezinárodni právo, dr. Georgem Wettsteinem, který měl v St. Moritz svůj rekreační dům. V následující den po této schůzce se Baťovi společně se svým tehdy patnáctiletým synem Tomášem vydali na saních dolů směrem do vesnice pod St. Moritz. Před domem, který patřil Wettsteinovým, Sonjiným rodičům, nezvládli zatáčku doprava a převrátili se do hromady sněhu. Právě v ten okamžik vycházeli Wettsteinovi z domu. Pomohli Baťovým oprášit sníh a nasednout zpět do saní. Když přišli Baťovi další den na čaj, zúčastnila se návštěvy i tehdy tříletá Sonja, ale osobně si na ni nepamatuje, jen to, že po té příhodě se obě rodiny spřátelily. K osudovému setkání s Tomášem, z nějž vzešla jejich známost a pak i svatba, došlo až mnohem později, po válce.